Příprava na rodičovství - FOTOZOOM

Příprava na rodičovství

..a taky hlavně na porod. To je asi nejčastější, na co v poslední době myslím. Člověk by neřekl, jak hormony dokážou manipulovat s člověkem. Místo abych psala jeden článek za druhým na svůj blog, nemyslím na nic jiného, než co je ještě třeba udělat, co dokoupit, kdy na prohlídku a hlavně, jaký je stav mého mimina.

Jsem na konci 38. týdne, čili už jednou nohou v porodnici. Mimčo se v břiše netrpělivě vrtí, kolikrát mám pocit, že se chce prokopnout ven přímo přes pupík a nečekat na nějaké stahy. Já jsem teď trochu rozpolcená. Na jednu stranu bych už měla ráda porod za sebou, nejen kvůli tomu, že s břichem nemůžu skoro nic dělat, nevím jak si sednout, ležet se taky moc nedá a když v noci konečně i přes veškerá vedra usnu, hned se zase probudím, protože musím na záchod. Už jsem taky teoreticky připravená, vždyť jsem zodpovědně absolvovala předporodní kurz. Mimochodem, můžu všem jen doporučit, protože jsem zjistila, kolik mýtů a předsudků koluje mezi těhotnýma o průběhu porodu a po něm. Člověk má vědět alespoň obrysově, co ho čeká, co si může a nemusí nechat v nemocnici líbit, jak se zachovat a hlavně, jak sám iniciativně zapracovat na zdárném průběhu. Zodpovědně se mnou absolvoval lekce i můj manžel, který se chce porodu zúčastnit. Má alespoň představu, pro co se rozhodl a věřím, že mi bude ku pomoci více, než kdyby vlastně nevěděl do čeho jde a stál někde v koutě s hrůzou v očích.
Jak jsem psala, na jednu stranu bych už ráda porodila a viděla, jak naše dítě vypadá a mohla se zhostit všech mateřských povinností. Něco ve mně však ještě chce, abych byla co nejdéle těhotná. Přeci jen teď, když už jsem na mateřské, je všechno klidnější, mám čas odpočívat, na baráku je klid, žádný křik či brečení a my si s manželem užíváme posledních pár dní naprostého klidu. Tehdy mi dochází, že až se vyklube ten malý človíček, všechno bude vzhůru nohama. Nikdy jsem nevěřila, že lze chtít a nechtít stejnou měrou jednu věc. Ale je to možné. Pokaždé když cítím nějaký divný stah se mi sevře žaludek a v tu chvíli prosím mimčo, ať ještě chvíli vydrží, že bych si chtěla ještě užít ten poslední závan bezstarostné svobody.
Na začátku těhotenství jsem si myslela, že 9 měsíců je docela dlouhá doba na to, aby se člověk na rodičovství připravil. Už takový dojem nemám. Vlastně si myslím, že se na to prostě připravit nejde. I kdybych byla těhotná dalších x měsíců, vsadím se, že bych se cítila stejně jako teď.
Tak tedy - vzhůru do dalšího životního dobrodružství! Možná ještě poslední dva týdny klidu, možná už večer může být všechno jinak. Člověk neví dne ani minuty a to je na tom tak zajímavé. Není to nuda, je to vzrušující a je to další životní výzva. Tak mi držte palce a já slibuju, že jak jen to půjde, poskytnu nové informace.

clock 10:52 - 16.06.07 - VRABČÁKŮV DENÍK - 470859x

Využijte možnosti článku:

  • RSS zdroj článku vč. komentářů  RSS 2.0 comments feed